Historie | Valaši

Web byl přesunut na novou adresu - www.valachem.cz

Valašská povstání

1. valašské povstání (1620-1621)

Po rozkladu stavovského povstání po šarvátce na Bílé hoře ze dne 8. listopadu 1620 byli valašští povstalci jediní, kdo v Čechách a na Moravě nadále držel prapor proticísařského odporu. Samozřejmě, že by nesvedli proti císaři vystupovat bez vydatné podpory sedmihradského knížete a uherského vzdorokrále Gabriela Bethlena, slezského knížete a braniborského markraběte Jana Jiřího Krnovského a zbytků stavovských vojsk, která v roce 1621 operovala na levém (východním) břehu řeky Moravy. Ti se při proticísařské vojenské kampani v létě 1621 spojili právě se vzbouřenými Valachy. Do čela jejich čela se postavil moravský šlechtic Jan Adam z Víckova.

8.11.1620 - Bitva na Bílé Hoře

prosinec 1620 - Císařský generál Buquoy začíná obsazovat postupně od západu celou Moravu, která se vzdávala bez odporu

2.12.1620 - Valašskomeziříčský kronikář Ondřej Sivý si poznamenává, že „Valaši, všedše do zámku Lukova, mnoho vojáků pobili“

leden 1621 - Buquoyovy oddíly dospěly i na východní Moravu,začínají valašské vojenské operace

5.1.1621 - "vpadli do Malenovic vsetínští Valaši, pobili vojáky" (Malenovice se nachází cca 60km od Vsetína)

8.1.1621 - "Valaši zas vpadli do Vizovic, nabrali tam mnoho stříbra, peněz“

12.1.1621 - Valaši padli do Zlína a opět na Lukov, „potom chodili, kde mohli, císařské vojáky bili a mordovali“

zřejmě leden 1621 - Pokusili se dobýt i biskupský hrad Hukvaldy, ale bez úspěchu.
zřemě leden 1621 - Povstalci se zmocnili dokonce (Valašského) Meziříčí. „Valaši se zdvihli a do Meziříče, že vojska nepustí, mluvili, takže Meziříčané ven z města utíkali“

27.1.1621 - 27. ledna vtrhlo asi 500 císařských vojáků do města Holešova, kde zůstali.

30.1.1621 - Císařské posily postupující od Hranic a Holešova vytáhly proti Valachům a vypálily Zlín a okolní vesnice.
únor 1621 - Dle odhadu Jetřicha z Žerotína bylo valašských povstalců na pět tisíc.

únor 1621 - Povstalci nenechali císařskou posádku v Holešově v klidu a v průběhu února ji několikrát ohrožovali. Naproti tomu císařští vyjížděli z Holešova do okolí, které důkladně plenili.

6.3.1621 - "Zebera se císařští, přitáhli na ně (Valachy) k Mezříčí, oni z města utekli“, vyklidili tedy město bez boje a stáhli se do hor. Císařští pak město obsadili.

9.3.1621 - Ale hned 9. března 1621 se pokusili valašští povstalci město znovu dobýt, avšak bez úspěchu a navíc s velkými ztrátami.

jaro 1621 - Přechod Valachů na partyzánský způsob boje,povstalcům skrývajícím se v horách šlo spíše o to, získat kořist či zabít nějakého nepřítele, než dosáhnout vojenského úspěchu většího významu. Naproti tomu se císařské oddíly spíše uzavřely v městech a městečkách, jejich pokusy vypořádat se s rebely přímo v horách končily nezdarem. „I byli jsou Španieli i okolo Vsetína, ale nic tam sobě povésti nemohli“, píše holešovský měšťan o nezdařené trestné výpravě císařských na hornaté Vsetínsko. Hlavní síly Buqoyovy armády se následně přesunuly do Uher proti Gabrielu Bethlenovi, neklidná východní Morava byla nadále ohrožována lidovými valašskými povstalci

červenec 1621- Ladislav Velen z Žerotína (který tou dobou ovládlal celou východní Moravu) vyzýval k věrnosti svrženému králi Fridrichovi Falckému a k podpoře Krnovského vojska. Výzvy se setkaly s ohlasem zejména u evangelických Valachů, kteří se asi v počtu osmi tisíc připojili ke Krnovského armádě, přičemž Jan Adam z Víckova se postavil do jejich čela, načež se svými lidmi znajícími velmi dobře zdejší horský terén i místní podmínky měl převést přes Vlárský průsmyk Krnovského vojáky, kteří pak „táhli do Uher k Trenčínu“.

29.7.1621 - Císařem ovládaný hrad Brumov čelil spojeným silám protivníka, mělo proti nim stát snad až 1500 valašských povstalců, početná uherská jízda a dělostřelectvo, jak píše kronikář posádce hrozilo „nebezpečenství od lidu valašského a sedlačiny při Brumově, tolikéž [ze] strany Uhrův“.Zřejmě se však jednalo o průchod Krnovského armády do Uher, který se měl odehrát právě koncem července 1621.

začátek srpna 1621 - Krnovské vojsko se spojilo u Trnavy s armádou Gabriela Bethlena, aby společně zaútočili na centrum habsburské císařské moci – na Vídeň.

srpen 1621 - Armáda sváděla boje s císařským vojskem u Prešpurku (dnešní Bratislava).

1.9.1621 - ukončilo Krnovského a Bethlenova vojska marné obléhání Prešpurku a na žádost moravské stavovské emigrace zahájila ofenzívu na jihovýchodní Moravu, kde se pustila do dobývání měst věrných císaři.

září 1621- Brumovský hrad i celé panství byl opanovány 2000 tisíci Uhry v čele s uherským šlechticem Kašparem Iléšházym ve spolupráci s rebelujícími valašskými sedláky. Hrad byl zpustošen, vyrabován. Postiženo bylo také městečko Brumov v podhradí – hospodářský dvůr a pivovar byly vypáleny, panskou úrodu z roku 1621 strávil požár.
22.9.1621 - Valaši pod vedením Jana Adama z Víckova dobili společně s Uhry město Hranice.
3.10.1621 - "Pan Adam Čejkovský přitáhl jest s Valachy k Holešovu z jednej strany a z druhej strany Uhři a hned jsou město Holešov vokolo objeli a hned jsou rabovali a do osmnácti sousedů zabili."
10.10.1621 - Uhři s Valachy vpadli do Příbora. "Byli s nimi měšťané z Mezříčí a z Víckova pan Adam; pobrali statky veliké, zapálili město a několik lidí zabili. Potom s panem z Víckova a s Valachy Uhři jezdili do Kelče a jinde; brali, zajímali, kde co našli, nejvíc na biskupství“.

16.10.1621 - Valaši dobyli Helfštýn

18.10.1621 - Jan Adam z Víckova navštívil Lipník nad Bečvou,kde byl podle kronikáře "od pánů radních a starých rad uveden a přivítán (…) a u mě tenž z Víckova se všemi svými obědval; a potom toho dne před večerem tenž z Víckova sám pátý a s Valachy, kteří naň za městem očekávali, na Helfenštejn odjel."

konec října 1621 - Na celé východní Moravě vzdoruje valašsko-uherským oddílům už jen hrad Hukvaldy.

2.11.1621 - "Přišli Uhři pod zámek Ukvaldy s Adamem z Víckova a s sedláky, aby ho dobývali. Zabili v oboře jelenů ale 15 a zas preč odešli. Po dědinách, co našli, pobrali a vždycky jezdili Uhři s Valachy a rabovali okolo Místka, Frýdku, Příbora a Kelče, i jinde a brali okolo Libavé na biskupství."

zbytek roku 1621 - „A tak jsou Uhři s Horáky (pozn. s horskými Valachy) rabovali od 17. neděle po sv.Trojici (3. říjen) až do Vánoc.“
12.11.1621 - V ranních hodinách dne 12. listopadu 1621 zaútočilo vojsko Jana Jiřího Krnovského na Olomouc. Obléhání se účastnil i vůdce Valachů Jan Adam z Víckova. Město se jim však přes veškeré úsilí dobýt nepodařilo.

6.1.1622 - Gabriel Bethlen uzavřel dne v Mikulově s císařem Ferdinandem II. separátní mír ukončující uherské stavovské povstání. Mladý František Bernard Thurn se spolu s částí armády probil ze severní Moravy do obleženého města Kladsko (dnešní Klodsko v Polsku), které dokázal hájit takřka celý rok až do 28. října 1622. Ostatní vojáci se rozutekli,Valaši zůstali sami.

zima 1621/1622 - Jan Adam z Víckova zůstal zřejmě přes zimu 1621-1622 ve valašských horách.

jaro 1622 - Jan Adam z Víckova měl v horách svolávat Valachy a sedláky k tajným poradám a k přípravám na nový boj.

28.3.1622 - Kardinál Dietrichštejn nechal vypsat odměnu 500 tolarů na dopadení Jana Adama z Víckova, který se měl údajně zdržovat na Vsetíně.

2.9.1622 - Jana Adama z Víckova byl společně s dalšími 15 rebely odsouzen dne 2. září 1622 v nepřítomnosti „ke ztrátě cti, hrdla a statků“. Fakticky potrestán ztrátou hrdla pouze jediný povstalec – Václav Bítovský z Bítova (a to spíše za hlavní podíl na umučení kněze Jana Sarkandera než za odbojovou činnost,popraven až v březnu 1628). Ostatní se uchýlili do emigrace, padli v boji nebo zásluhou kardinála Dietrichštejna získali od císaře „generální pardon“. Ovšem ztráta cti a statků je neminula. To se týkalo i „valašského hejtmana“ Jana Adama z Víckova, který přišel o svůj majetek.

konec roku 1622 - Jan Adam z Víckova odchází do emigrace (V letech 1622-1625 byl pověřen diplomatickými misemi mezi východní a západní frontu protihabsburského protestantského tábora – tedy mezi Nizozemím a Uhrami. Na Moravu se Jan Adam z Víckova vrátil společně s Mansfeldovým dánským tažením v létě 1626 a uchýlil se opět mezi „své“ Valachy. Na podzim 1627 našel pravděpodobně smrt v Beskydech.)

2.valašské povstání (1627)

1. valašské povstání ještě pořádně nedoznělo(povstalce nepokořili ani polští kozáci, kteří přitáhli na Moravu koncem prosince 1623 v počtu dvanácti tisíc a způsobili v zemi obrovské škody) ,hodlání povstalců nezdolala ani epidemie moru, která se přehnala přes východní Moravu počátkem roku 1624. Jen ve Vsetíně jí padlo za oběť na 300 obyvatel, Zdeněk Žampach ještě v roce 1625 nedosáhl toho, aby mu obyvatelé Vsetínska „holdovali", tj. uvázali se v poddanství. Do toho všeho se na Moravu řítila dánsko-emigrantská protestanstká armáda, jejíž členem byl i Jan Adam z Víckova.

11.8.1626 - Dánsko-emigrantská armáda pronikla k Bohumínu a Těšínu a do 22. srpna obsadila Opavsko s Krnovskem. Dánská armáda však Moravou pouze protáhla na Slovensko, kde se měla setkat s vojsky Gábora Bethlena, odtud se však brzy musela stáhnout. Na Moravě však zůstal Jan Adam z Víckova s úkolem udržet vzbouřené Valachy v aktivitě

Druhá polovina září 1626 - Sotva se Jan Adam objevil ve Vsetíně, okamžitě se k němu připojili svobodníci a všichni jeho bývalí poddaní. Jako své vrchnosti mu holdovalo celé vsetínské panství a sdružilo se kolem něj na 4000 ozbrojených Valachů, kteří v několika týdnech ovládli celou severovýchodní Moravu.

30.9.1626 - S dvěma sty Valachy přitáhl k hradu Lukovu a získal jej bez boje. Lukovský purkrabí Štěpána Šmída se pak dodatečně 3. října písemně vymluvil svému pánu Šmídovi na nedostatečnou obranu, a proto že raději otevřel bránu dobrovolně. U Dietrichštejna byl však v podezření, že jako bývalý rebel vydal Lukov s radostí. Stav obrany Lukova vyřešil Jan Adam, ovšem ve svůj prospěch, tím, že dosadil novou posádku 200 mušketýrů a 200 Valachů. K Janu Adamovi se už hlásili Valaši a sedláci z celé oblasti Beskyd.

21.10.1626 - byly vydány Valachům bez boje i Hranice.

podzim 1626 - Náporu Valachů odolal pouze Lipník a hrad Helfštýn, kde ještě císařští stačili výrazně posílit posádky.

prosinec 1626 - Ze Slovenska se vracela oslabená armáda Albrechta z Valdštejna, čehož chtěl Jan Adam z Víckova využít k jejímu zničení. Odvážně ji přepadl u Hranic, avšak dánské vojsko se vinou důstojníka Flodorpa opozdilo a Valdštejnovo vojsko uniklo z kleští a zachránilo se tím před většími ztrátami.

zima 1626/1627 - Jan Adam s Valachy přezimoval na Lukově, odkud podnikal výpady za účelem zásobování.

polovina ledna 1627 - Jan Adam udeřl na slabou císařskou posádku v Holešově, obsadil zámek, zrekvíroval obilí a slad. Zabavené zásoby převezl na Lukov a na zámek dosadil Valachy.

únor 1627 - Jan Adam z Víckova zabezpečil Holešov dosazením praporce Mansfeldových vojáků, na něž pak okolo velikonoc třikrát bez úspěchu zaútočila císařská jízda i pěchota z Kroměříže, Přerova i Lipníka. Útočníci byli vždy odraženi ještě před městem.

léto 1627 - odchodu Mansfeldových mušketýrů z Holešova.

léto 1627 - Valdštejn ničí dánskou armádu na Opavsku a Krnovsku,29.7.1627 padla poslední opora Dánů - Opava. Po jejím pádu se obrátila katlická armáda proti Valachům Jana Adama, kteří po odchodu Mansfeldových vojáků dosud sami hájili Holešov.

13.8.1627 - Katolická armáda přitáhla k Holešovu,Valaši nemohli odolat drtivé přesile a prchali do Hostýnských hor, dvacet jich však bylo při pronásledování dostiženo a zabito u vsi Přílepy, když prchali směrem k Lukovu. Jan Adam se stáhl na hrad Lukov

20.8.1627 - vypálen Vsetín za trest, že jeho obyvatelé "se nechtěli poddat panu Žampachovi" Vypáleny byly zřejmě i jiné vesnice na panství - zcela jistě je to známo o Hovězí.

polovina října 1627 - Jan Adam ztrácí hrad Lukov

říjen 1627 - Jan Adam z Víckova padl při obraně posledních valašských pozic při ústupu do hor. Jisté je, že nepadl ať živý či mrtvý do rukou nepřítele. Podle lidové tradice padl při obraně hradu Lukova a jeho tělo bylo jeho druhy přeneseno do skal u vsi Držková a pohřbeno. Jiné vyprávění lokalizuje poslední místo odpočinku velkého vůdce Valachů na úbočí Hostýna, kde hrob je označen kamenem s vytesaným kalichem, zkříženými meči a rukou se vztyčeným prstem.

3.valašské povstání (1642-1644)

„Celý kraj byl v moci spojených Valachů a Švédů,“ píše historik Zdeněk Pokluda v knize Sedm století zlínských dějin.

24.3.1638 - Vzbouření Valaši v Roketnici u Vsetína v úzkém údolí přepadli za velikého křiku a bubnování silnou trestnou výpravu,která proti nim táhla. Mušketýři bez jediného výstřelu odhodili zbraně a vzdali se. Povstalci tak získali mnoho potřebných a tehdy vzácných zbraní. Ale zajatce, v počtu asi 1 500, mezi nimi i správce panství, propustili. Byla to pro pány velká potupa.

léto 1642 - Švédové dobývají Olomouc a postupně dostávají pod kontrolu většinu severní a střední Moravy.

červen 1642 - Valaši se shromáždili před Lešnou u Valašského Meziříčí, aby navázali kontakt se Švédy, kteří se blížili od údolí Odry.

začátek roku 1643 - Valaši prostřednictvím svých hejtmanů a nekatolických kněží začali přímo podporovat Švédská vojska generála Torstensona.

léto 1643 - Švédové za pomoci Valachů dobývají Prostějov, Plumlov, Kroměříž, Holešov a Lukov (Kroměříž údajně po dobytí podpálili právě Valaši). Na Valašsku se opět rozhořelo povstání.

září 1643 - Švédové s Valachy dorazili k Mikulovu, obsadili Vyškov a učinili první pokus o dobytí Brna.

8.9.1643 - dobývání Brna ukončeno,generál Torstenson se vrací do severního Německa (Z Olomouce, Sovince, Šternberka, Uničova a Fulneku odtáhli Švédové až roku 1650)

začátek roku 1644 - K potlačení povstání Valachů na Vsetíně se vypravily tři vojenské proudy. Plukovník Wellisch postupoval od Valašského Meziříčí, generál Buchheim přes Holešov a Vizovice a hrabě Jan Rottal, hlavní nepřítel Valachů, pak od Uherského Brodu, přes Brumov a Valašské Klobouky na Vsetín.

26.1.1644 - Dorazil na Vsetín od Meziříčí plukovník Wellisch, když jeho oddíly vybavené děly se střetly u Vsetína asi se 700 povstalci, mezi nimiž byl i jistý počet švédských mušketýrů z Olomouce a asi 40 uherských mušketýrů z Lednice na Slovensku. Poslední boj valašských povstalců se odehrál u Vsetína dne 26. ledna 1644. Padli v něm jejich vůdcové, velitel mušketýrů z Lednice, dva švédští praporčíci s většinou švédských vojáků a velký počet povstalců. Ti, co nebyli zabiti, se rozprchli do hor, lesů a vesnic, kde byli honěni, jako divá zvěř, zabíjeni a zatýkáni.

15.2.1644 - Rottal jich dal, jako zástupce habsburské moci, podle svého hlášení popravit na 300 - naražením na kůl, čtvrcením,oběšením, stětím. Na Vsetín se muselo dostavit značné množství popravčích. Většina z rebelů skončila na vsetínském popravišti Šibeňáku, jiní v Brně, kam byli v provazech a v řetězech dovedeni. Další povstalci byli pro slabost pověšeni cestou do Brna. Přímo ve Vsetíně popravy trvaly čtyři dny. Mnoho Valachů uteklo do Uher (na Slovensko). Trestná výprava byla vyslána i na lednické panství v Pováží, které Valachům pomáhalo.

pravděpodobně únor 1644 - Ústí, Seninka,Liptál a Janová byla vypálena úplně,z poloviny byla vypálena Lhota u Vsetína, Pržno, Jablůnka a Zděchov, zčásti padlo za oběť plamenům Hovězí a Rokytnice.

Odpor Valašska byl definitivně zlomen do jara 1644.

později roku 1644 - Císařští oblelhli Olomouc a dobývali město zpátky, došlo tady k velkému paradoxu : zatímco na hradbách stáli pod švédskými prapory luteránští Valaši, proti nim stáli katoličtí Valaši z brumovského panství ( a okolních dědin), kteří se pro svou neohroženost a bojovnost stali důležitou součástí císařského vojska. Však také při rozhodujícím výpadu byli Valaši z brumovského panství prvními, kteří prorazili švédskou obranu a vnikli do města a tak ..."Brumovských v Olomouci zůstalo mnoho ležet v krvi na ulicích" ... jak se o tom píše v historických análech. Olomouc se nakonec císařským dobýt nepodařilo a Švédi jej kontrolovali dalších 6 let.

4.valašské povstání (1777-1781)

(známé jako Falešný toleranční patent)

Povstání nenavazovalo na předchozí 3,ani není tak důležité,nebo známé. I přesto stojí za zmínku.

Po několik desetiletí trvající úsilí jezuitů o vymýcení nekatolického náboženství nepřinášela očekávané výsledky. Ve snaze zjistit skutečné rozšíření kacířství sáhli misionáři Jan Kořistka , Petr Jiříček a Petr Šasina ke lsti. Na jaře roku 1777 ve svých kázáních tvrdili , že císařovna Marie Terezie vyhlásila náboženskou svobodu a že každý může svobodně se přihlásit k víře, kterou chová. Přihlášení k víře prý má být písemné, tvrdili. Cesta Kořistkova a Jiříčkova vedla nejdříve na vsetínské panství , pak na panství Liptál, Hošťálková a Vizovice. Do měsíce června roku 1777 se přihlásilo k evangelické víře několik desítek vesnic, jež byly buď celé anebo převážně evangelické. Zpráva o nenadálé náboženské svobodě se nesla od vesnice k vesnici a vyvolávala mezi lidmi velké nadšení. Ukázalo se , že ani katolická církev , ani úřady neměly ani tušení o skutečném stavu náboženského cítění obyvatel Valašska.

Na stránách se pracuje....